Před 4 lety jsem si pořídila po dlouhém zvažování fretku. Toužím po ní vlastně už od puberty, ale pořád jsem neměla ty správné podmínky. Od dětství jsem měla vždycky nějaké zvířátko (morče, pískomil, myšky, osmák...) A když mi před 4 lety zemřela druhá podkanice rozhodla jsem se, že si pořídím zvířátko, které má delší "životnost". Chtěla jsem psa, ale v té době jsem neměla na psa čas a bylo mi moc líto, nechat jej celý den zavřeného v bytě. Tak jsem si vzpomněla na fretku.

Dost lidí mě od toho zrazovalo. Fretky smrdí, koušou, nedají se vycvičit jako pes... i na stránkách o chovu fretek jsem se dočetla, že by si ji neměli pořizovat pořádkumilovní lidé a ani k dětem se moc nehodí. Taky jsem dost zvažovala, jestli přeci jen v mých 30 letech je dobré pořídit si takového raubíře. Třeba můj budoucí přítel nebude mít rád fretky..., třeba budu mít brzy děti a co pak s fretkou? A když jsem si sepsala pro a proti, bohužel ty "proti" převažovali. Přesto jsem neodolala touze a řekla si "když ne teď, tak už nikdy" a pořídila si miminko freťáka.

Převrátil mi život, když ne o 180 stupňů, tak alespoň o 90. Všechno v bytě je podřízeno fretce. Nikdy dříve jsem neměla takový pořádek. Nikde se neválí nic na zemi a všechno má svoje místo - ca 1 metr nad zemí. Nákupy uklízím okamžitě, třebaže oblečení nepodléhá zkáze při pokojové teplotě. Kufry po dovolené jsou do 15 minut vyklizeny a špinavé prádlo roztříděno v koších v prádelně. Koupelnu myji s fretkou, ale mytí podlahy časuji na jeho spaní, protože mi jinak visí na mopu a já vlastně vytírám jeho kožichem. Denně ráno vstávám v 5 hodin, abych ho nakrmila a zároveň vyčistila záchod. Né že bych byla ranní ptáče, ale on si umí o snídani dost hlučně požádat, přestože nevydává téměř žádné zvuky.

Mohla bych v takovém výčtu pokračovat ještě hodiny, ale nechci vás nudit. Přes všechny tyhle drobnosti jsem nikdy nelitovala rozhodnutí si fretku pořídit. Fretkaři mi odsouhlasí, že tohle zvířátko vše vynahradí. Je to raubíř, ale vždycky mě něčím překvapí a velmi často rozesměje. Není tak oddaný jako pes, ale ukazuje taky svou lásku fretčím způsobem - okusuje mi klouby :-)

Nicméně, proč o tom píšu. Když jsem si fretku pořídila, musela jsem mu vymyslet nějaké jméno. Nakonec se mi zalíbilo Franta Kuldan. Ale jméno je moc dlouhé na každodení užívání. Zvlášť když potřebuji důrazně upozornit, že na gauč nesmí a do rohu se taky nekadí. Takže mu říkám Ferry. Ovšem oficiálně má i v pase zapsáno jméno Franta Kuldan. Paní veterinářka (mimochodem jmenuje se paní Kozojedová) neměla úplně porozumnění a pro jistotu napsala do pasu jméno Franta Kuldan - Ferry.

Tak tohle je historie vstupu tohoto jména do mého života. Začala jsem jej používat alespoň pro různé registrace na internetu, když už jej nepoužívám při oslovení mého drahouška. Také při přihlášení do STOBu jsem chtěla být původně anonymní. A teď toho trošku lituji. Nečekala jsem, že to tu bude tak bezva a že se budu také chtít "odhalovat". Bohužel jsem nezjistila, jak bych si mohla jméno změnit. Věřím však, že to jméno zas tolik nedráždí, třebaže je mužské.
       
* mohla jsem to taky napsat stručněji :-)

Jo, a přítel fretky nemusí, ale Ferryho miluje a až budeme mít děti a nebude to "k tomu", tak si toho kousala s radostí adoptuje ségra, která ho zbožňuje úplně stejně jako já.